Víte, kde leží víska Neškaredice? Také jsme to nevěděli. Vlakem dojedete na zastávku Církvice, odkud jsou to jen necelé dva kilometry. Nemůžete minout objekt bývalé mateřské školky, jistě vybudované v akci Z, který nyní vlastní pionýrská skupina z Kolína. Její vedoucí, Jirka Žďára, je ochotný a velmi vstřícný. Ve „školce“ najdete ubytování až pro třicet človíčků. V době našeho pobytu vrcholila dostavba nové koupelny, je zde velká společenská místnost, která je vytápěna akumulačkami, sociálky, dobře vybavená kuchyň, tři ložnice s kamny na pevná paliva a velká zahrada. Vše máte k dispozici za 40 korun na noc a osobu plus energie. Zvláštností je, že se teplá voda na mytí ohřívá slunečními panely… za nás moc sluníčko nebylo a kotel na vodu se dělí o noční proud s akumulačkami… tudíž nic moc. Ale vše se prý změní k lepšímu.
A proč zrovna Neškaredice? Přes kopec je to asi půl hodinky cesty do Kutné Hory. Nejsem zastánce městské turistiky, ale tentokrát jsme udělali výjimku. Kutná Hora je městem stříbra a skoro všechny památky, nejen církevní, mají vztah k horníkům a ke stříbru. Naší první zastávkou byl Kostel Panny Marie na NÁMĚTI, opravdu na náměti! Kdysi se zde pořádaly trhy a na tomto náměstí se „nametávalo“ stříbro. Cestou k muzeu stříbra jsme minuli Kamennou kašnu, které by se mohlo říkat obří kašna, a také Kostel Svatého Jakuba s osmdesáti pěti metrovou věží. V muzeu stříbra byla nejzajímavější expozicí jistě „Cesta stříbra“, která vede od starého těžního stroje (kde vyfasujete perkytli, hornickou halenu, přílbu a svítilnu) až do stříbrného dolu, který je třicet pět metrů pod zemským povrchem. Prohlídka končí v hornické osadě, tedy od klepnutí havířského kladívka až po konečný úder mincířovy palice. Symbolem Kutné Hory je jistě Chrám Svaté Barbory, památka zapsaná na seznamu památek UNESCO. Jedinečným zážitkem byla jistě jízda na nejdelší bobové dráze v ČR, unikátně položena na třech svazích. Má dva okruhy, turistický a adrenalinový, celková délka dráhy je 1565 metrů s převýšením 42 metry.
Podle turistických průvodců jsme se vydali k národní přírodní památce Kaňk, ale značení naučné stezky je prachbídné, informační tabule jsou poničené nebo chybí úplně. Ještě, že se podařilo každému nalézt byť jen malinkou zkamenělinu z dávnověku, jinak bych byl snad „synem smrti“ za takový výlet. Umíte si představit bizardnější výzdobu, než lustr složený ze všech kostí lidského těla nebo dekorace z lidských lopatek a kyčlí? Je to zvláštní místo. Každý den sem přijdou stovky kostlivců, kteří tu zvědavě chrastí z místa na místo a udiveně hledí na své vkusně porovnané kolegy. Kutnohorská Kostnice je unikát. Zbýval nám Chrám „světla“, Nanebevzetí Panny Marie, který je součástí památek UNESCO.
Ke Kutné Hoře patří i Vlašský dvůr, ten jsme si nechali na předposlední den. Tady se kdysi skladovalo stříbro, razily se zde mince, v audienční síni se hlasitě rokovalo, v komnatách se jedlo, pilo, ale i soudilo. Ve sklepeních Vlašského dvora jsme navštívili ještě Muzeum Odhalení tajemné tváře… s temnou tváří Kutné Hory, pravda z let minulých. Seznámili jsme se zde se zločinci, čarodějnicemi, kacíři a žháři, na druhé straně s jejich soudci, vězniteli a katy. Měli jsme štěstí na skvělou průvodkyni. Dovolila nám vzít s sebou i naše dva (dobře vychované) psy.
Skoro ve všech památkách se může fotografovat a jelikož jsme zde byli po sezóně, bylo i turistů pomálo. Chcete-li se tedy podívat do Kutné Hory, je pro vás ubytování ve školce v Neškaredících přímo ideální.
Vratislav Florián HROCH – TOM 19029 Klub lesní moudrosti, Roudnice nad Labem