15. březen 1939 byl branou k šestiletému utrpení Čechů, Slováků i dalších národů, které žily na území okupovaného Československa.

Jaroslav Seifert, kníže českých básníků, vzpomínal na první den okupace v básni Pražský hrad  takto:

 K oknu obrácenému do zahrad

přistoupil Hitler a s úšklebkem

poručil Praze, aby si klekla

Byla už stará dost a věděla,

že nebude to hra na pávy a labutě.

Ne. Na labutě a pávy,

chtěl bych dát přednost labutím.

(...)

Ty, který ses usadil na počátku světa vysoko,

až v nekontrolovatelných výškách,

kam nemůžeme dohlédnout,

jen se podívej, jak nám vyvracejí

naše hraniční sloupy

a jak nám kradou naši zem.

Jen pohleď, jak se jim u pasu houpají

posupné bubny

jak po nádvoří bloudí pochodně

a vysoko do vzduchu vyletují

hořící chlupy tmy

Už také odvazují koně ve stájích,

aby jim naložili na hřbety

krásu tohoto města.

(Halleyova kometa, 1968)