Klub českých turistů, odbor Zdice má pět oddílů a ten, který si říká Kulturně poznávací turistiky, se už třicet let vydává na červnová putování. Pozorný čtenář poznal, že to není žádná parta mládeže. Každý z devatenácti účastníků letošního ročníku má svaté právo nechat se oslovovat dědečku či babičko. Zatímco jiný náš oddíl Rodinné turistiky Stonožky využívá tomícké základny jednou, dvakrát i třikrát každým rokem, tak naprostá většina účastníků letošního červnového putování do takového zařízení zavítala poprvé. Když jsme se v kupeckém domě v Rožmberku nad Vltavou v pondělí 6. června sešli, zažili všichni velice příjemný šok. Fortelně a citlivě zrekonstruovaný a zařízený objekt... a ta jeho historie! K základně se ještě vrátím, nebojte se.

Pondělní odpoledne patřilo Rožmberku nad Vltavou. Prochodili jsme ho křížem krážem a romantické panorama hradu i městečka si dopřáli ze všech stran. První výlet vrcholil v místní kavárně sladkou tečkou. V úterý lilo a lilo, to nám však nezabránilo vydat se na vrchol Čertovy stěny. Tam i zpět pod deštníky či v pláštěnkách a ve stejné výstroji proběhla i návštěva Vyššího Brodu.

Pozor, vracím se na základnu. Když jsme v pozdním odpoledni odpočívali, zastavilo před domem auto. Na pracovní cestě se tu zastavil Tomáš Novotný se spolupracovníky. Sotva jsme se s Tomášem stačili přivítat, už si ho ta naše parta vedla do jídelny. Tam ho zasypali dotazy a byla z toho improvizovaná a báječná beseda. Tomáš barvitě doplnil náš zájem o dům řadou informací a příhod ilustrujících radost i velké starosti provázející rekonstrukci objektu. Moc jsme si to užili a teď už víme mnohem víc, co se skrývá za prostou zkratkou A-TOM.

Ve středu dopoledne byla hladina Vltavy zalitá sluncem a čekala na nás. Jedenáct odvážných plavců nás usedlo do raftu a pustili jsme se po proudu řeky. V devět hodin dopoledne byla řeka prázdná a za celou dobu plavby nás minul jen jeden raft se čtyřmi kluky. Užili jsme si to vodácké „Ahóój“ a pro jejich obveselení přidali pokřik. „Domov důchodců zdraví domov mládeže“. Jednoduše, bylo to báječné.

Na poslední výlet ve čtvrtek jsme se vydali do Českého Krumlova. Tam už jsme byli mnohokrát, však tentokrát volíme novou cestu. Z Větřní stoupáme do kopce ke zřícenině Čertova hrádku a dále, míjejíc kapličku Dubík, přicházíme k městu od zámecké zahrady. Potom už je to zámek, město, řeka a pokaždé to překvapí.

Teď už jenom o tom, jaké byly večery. Jeden večer jsme naprosto propadli kartám a hře v kostky. Po dva večery jsme jídelnu naplnili zpěvem za doprovodu kytary. A další večer jsme na zahradě usedli k besednímu ohni. Už když jsme se v pátek loučili, věděli jsme, že to letošní červnové putování bude patřit k těm nezapomenutelným. No a víte, o čem je tento článek? No přece o tom, co nás zdobí v každém věku. O přátelství a neutuchající touze po poznání.

Zapsal bývalý tomík Mirek Zálom