Krátké nahlédnutí do oddílového táboření mi letos umožnily dva oddíly. Navštívila jsem brněnské tomíky z TOM Kňouři, kteří stanovali na louce u rybníka Vilímek poblíž Mysletína. Druhou zastávku jsem udělala též na Vysočině, a to na táboře Lučanů (jednoho ze čtyř turnusů TOM SpT) v Tallhoferově dole u Rabštějsné Lhoty.

Kňouři jsou jeden z mála oddílů, který má tábor třítýdenní. Jezdí na toto tábořiště, tuším, už více než dvacet let, a tak většina táborových staveb je všelijak vyzdobená a mnoha lety používání dovedená do dokonalosti. Mají postavenou dílnu a v ní kovárnu, kde starší děti tepají vlastní nůž. Týpí jsou stoprocentně indiánská a vedoucí, kteří je obývají, ctí všechny woodcrafterské zásady. Mezi klasickými podsadovými stany se tyčí takzvané „špačkárny“, dvojpatrové podsadové stany pro významné táborové funkcionáře. Ve velké kuchyni jede přes víkend neohrožená a vedruvzdorná jednotka holek smažících snad víc jak 200 bavorských vdolečků. A na samém konci tábořiště se pod plachtou skrývá meziplanetární až intergalaktické zařízení - Hvězdná brána. Samozřejmě plně funkční s ovládacím panelem a svítícími zadávajícími symboly. Kňouři jsou letos totiž průzkumnou jednotkou na misi Echelon hledající artefakt předků. Brněnští si také pochvalovali, že Hvězdnou bránou k nim přicestovali záchranáři z projektu Nadačního fondu Kryštůfek a s dětmi projeli základy první pomoci přímo v táboře.

Vřele doporučují využití tohoto projektu, prý šlo o nadšence a zapálené záchranáře. Děkuju Kosťovi a Vendy za prohlídku tábora, za to, že hned na dřevěné hlídkové bráně se kolemjdoucím houbařům hlásí hořec a také vlastně za  inspirování k různým tábornickým zlepšovákům.

Lučané ze Sdružení pro Tábor (SpT) zase řešili záhady oplétající příběh sester Tallhoferových a jejich slepičárny. Skoro sedmdesátka dětí tady odolávala různým nešvarům počasí, bojovala fuseklovými koulemi a obědvala dobré masové koule. Děti jsou ošátkované šátky s mapkou okolí tábořiště a fungují jako detektivní kanceláře objasňující zmizení sester z Tallhoferova Dolu. Toto tábořiště již má taky desetiletou tradici, má velké vyštěrkované nádvoří, velkou zastřešenou jídelnu s krbem, ohniště s vyvýšenou strážnicí pro kytaristu, neodfouknutelným pingpongovým stolem a má širokou zpevněnou runway směrem ke kadibudkám, kterou jistě ocení v noci malí strašpytlové. Tímhle velkým táborem mě provedl Martin Šulc a David Kořínek. Díky i jim.

Samozřejmě jsou to jen útržky ze dvou táborových dnů, ale i za těmihle krátkými chvílemi, které jsem viděla, se schovávají hodiny a hodiny příprav, dohadování, zařizování, vymýšlení, vyrábění a nočních bdění. Však to známe asi všichni.

Díky vedoucím nejen těchto dvou oddílů, že táborům věnují svůj volný čas. A doufám, že jim je odměnou zapálení dětí do etapových her a jiných prázdninových radovánek a povinností.

Anežka Klabanová